„Koho Pán miluje, toho přísně vychovává…“ Židům 12:6
Bible se ptá: „Jaký by to byl otec, kdyby svého syna nenapravoval?“ Odpověď zní: „Asi ne moc dobrý!“ Nevíme, zdali nezačal Élí, ten velekněz, stejně se svými dvěma syny Chofním a Pinchasem. Zkrátka čteme: „Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil“ (1. Samuelova 3:13). Snad se Élí doslechl o těch hrozných činech, kterých se jeho synové dopouštěli, a řekl: „Tak, chlapci, vy víte, že byste to neměli dělat.“ Chlapci odpověděli: „Ano, tati,“ a pak se hned vrátili zpět k podvádění uctívačů, kteří přicházeli do chrámu, a ke svádění žen. Problém nebyl v tom, že by Élí neříkal svým dětem správné věci, ale v tom, že neprosadil to, co jim říkal. Bezpochyby neznáte žádné rodiče, kteří by řekli svým dětem: „Jdi a vykradni banku, deset či dvacet let ve vězení ti prospěje.“ Nikoliv, tito rodičové říkali pravděpodobně samé dobré věci. Mnoho rodičů vězňů také říkalo správné věci. Ale to, co mnohdy scházelo, je prosazení. Élí neprosazoval pravdu, jen ji konstatoval. Nestáhl své syny z jejich služby, ani je nezbavil svých práv. Nechal je v tom pokračovat; zatímco jim říkal, že to nemají dělat. Rodiči, nezůstaň jen u mluvení; dělej něco! Pokud tvé děti scházejí z té správné cesty a ty mlčíš, sám sebe sice šetříš, ale je ztrácíš. Tou nejlaskavější věcí, kterou můžeš jako rodič udělat, je káznit své děti v lásce.