„Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší…“ Kazatel 9:17
Neboj se zeptat se sám sebe: „Co mi schází? Co ještě nevím?“ Někteří lidé neočekávají nic jiného než potíže; jsou pesimisty, proto nehledají nic dobrého. Ale jiní mají sklon domnívat se, že všechno je dobré. Oba druhy myšlení ti mohou ublížit. Elisabeth Elliot, autorka knihy To všechno bylo vždycky naše, zdůrazňuje: „Jakékoliv zevšeobecňování je špatné; ale my stále zevšeobecňujeme. Vytváříme si dojmy; vyryté, které nemohou být změněny. Odmítáme nebo přijímáme lidi, výrobky, programy a reklamy podle toho, jakou mají značku. Víme o věcech málo a chováme se, jako bychom věděli všechno.“
Nauč se lépe rozlišovat! Je snadné dělat rozhodnutí na základě toho, co víš, ale vždycky existují věci, které nevíš. Je snadné vybrat si směr na základě toho, co vidíš, ale co když nevidíš? Poučíme se jedině tehdy, když jsme ochotni se ptát: „Co mi schází?“ Tato otázka způsobí, že ty a lidé okolo tebe se zastaví a zamyslí se. Je snadné vidět to, co je očividné, ale když klademe těžké otázky, přináší to na povrch věci, které nejsou očividné. Když neklademe otázky, předpokládáme, že úkol je pravděpodobně lehký a že když ho pečlivě provedeme, bude to bez problémů. V životě se naučíš, často bolestně, že takto jednoduché to ve skutečnosti není. Dvě věci tě mohou zcela vykolejit: a) přehnané analyzování až do bodu, kdy jsi ochromen a bojíš se jednat; b) nedostatečné analyzování a následné jednání bez dostatečného poznání a moudrosti ke splnění úkolu.