„Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší…“ Kazatel 9:17
Nápis na jedné cestovní kanceláři probouzí úsměv: „Cestuješ rád? Chceš se setkat s novými přáteli? Chceš osvobodit svou budoucnost? To všechno může být tvoje, když uděláš ještě jednu chybu.“
Strach z dělání chyb nám brání v tom, abychom dosáhli našeho nejvyššího potenciálu, abychom vyhledali kvalitní poradenství a zpětnou vazbu a abychom otevřeně mluvili, aniž bychom byli kritizováni nebo opuštěni. Abys byl úspěšný, musíš dát lidem kolem sebe svolení k tomu, abys měl od nich zpětnou vazbu. Pokud nebudeš mít žádný přísun informací, může to být tragické. Michael Abrashoff píše ve své knize Je to tvá loď: „V okamžiku, kdy jsem o tom slyšel (o tragickém potopení japonského rybářského člunu z Honolulu americkou ponorkou Greenville), vzpomněl jsem si, jak to už často s nehodami je, že někdo cítí možné nebezpečí, ale vlastně o tom nemluví. Když začalo vyšetřování Greenville, četl jsem v novinách New York Times článek o tom, že posádka ponorky si příliš vážila velícího důstojníka na to, aby kladla otázky ohledně jeho rozhodnutí. Pokud toto je úcta, pak ji nechci. Potřebuješ lidi, kteří ti poklepou na rameno a řeknou: ,Je toto ten nejlepší způsob?‘nebo: ,Zpomal,‘ nebo: ,Přemýšlej o tom,‘ nebo: ,Stojí to, co děláme, za to, abychom někoho zabili nebo zranili?‘ Dějiny zaznamenávají nespočetné nehody, ve kterých kapitáni nebo vedoucí organizací přistoupili na ovzduší zastrašování, které prostoupilo pracovní prostor, umlčelo podřízené, jejichž varování mohlo zabránit pohromě. I když nechuť mluvit pramení z obdivu k schopnostem a zkušenostem velícího důstojníka, přesto musí být vytvořeno prostředí pro vyptávání se na rozhodnutí kvůli tomu, aby mohla být provedena dvojí kontrola.“