„Nauč nás počítat naše dny…“ Žalm 90:12
Naše dny jsou jako stejné kufry, ale někteří lidé do nich zabalí více než jiní. To proto, že vědí, co zabalit. Každý dostává dvacet čtyři hodin, ale ne každý získá tutéž návratnost. Pravda je taková, že nehospodaříš se svým časem, ale se svým životem. Čas nemůže být kontrolován; běží dopředu, ať děláš cokoliv. Nikdo, ať je jakkoliv důvtipný, nemůže ušetřit minuty z jednoho dne a strávit je v dalším. Žádný vědec není schopen vytvořit nové minuty. Se vším svým bohatstvím, ani Warren Buffett nemůže koupit hodiny navíc pro svůj den. Lidé mluví o tom, že se pokusí „najít čas“, ale musí s tím přestat; žádný čas navíc se nikde nepovaluje.
Dvacet čtyři hodin denně je maximum, co každý z nás získá. Moudří lidé chápou, že čas je jejich nejcennější zboží. Výsledkem je, že vědí, jak čas použili. Neustále hodnotí, jak využili svůj čas a ptají se sami sebe: „Používám svůj čas tím nejlepším způsobem?“ Charles Spezzano píše ve své knize Co dělat mezi narozením a smrtí – Umění dospívání: „Ve skutečnosti neplatíte za věci penězi, platíte za ně časem. Říkáme: ,Za pět let budu mít dost peněz na to, abych je mohl dát za chalupu, kterou chci. Potom zpomalím.‘ To znamená, že ten dům tě bude stát pět let; dvanáctinu tvého času v dospělosti. Přelož si hodnotu peněz za ten dům, auto nebo cokoliv jiného do času, a potom zhodnoť, jestli to pořád ještě stojí za to.“