„…abys mohl vypravovat svým synům i vnukům o tom, co jsem v Egyptě dokázal…”
2. Mojžíšova 10:2
Nestačí, abys uniknul své minulosti. Přesněji řečeno, její moc nad tebou musí být zlomena, jinak tě bude pronásledovat po zbytek tvého života. Když se odpoutáš od něčeho, co se pokouší znovu tě dopadnout, je velmi důležité nad tím zvítězit – jinak se nebudeš moci posunout dopředu a radovat se z požehnání, které Bůh pro tebe má. Je nepříjemné myslet si, že něco je překonáno a pak zjistit, že tomu tak není. Ale pamatuj na to, že to byl Bůh, kdo dovolil faraonovi, aby pronásledoval Izrael celou cestu až k Rudému moři. Proč? Ze dvou důvodů:
1) „…abych mohl uprostřed nich provést tato svá znamení…” (2. Mojžíšova 10:1). Bůh chce, abys viděl, že když Mu důvěřuješ, překážky a odpor nic neznamenají. Chce, aby tato zkušenost byla „význačnou vzpomínkou“, ze které čerpáš víru, když čelíš dalšímu problému.
2) „…abys mohl vypravovat svým synům i vnukům o tom, co jsem v Egyptě dokázal…” (2. Mojžíšova 10:2). Už nemusíš žít pod faraonovou (satanovou) nadvládou. Stejně tak jako o slavnosti Beránka, kdy Ježíšova krev byla skrze víru natřena na veřeje tvého srdce, tvoje postavení se změnilo. Už nejsi otrok, ale Boží dítě. Generační kletba je zlomena. Tvé děti nyní mohou růst v Božím požehnání. Zneužívání, alkoholismus a opuštěnost mohou být příběhem tvé minulosti, ale už to není pravda o tvé budoucnosti.
Bůh může vyřešit tvůj problém různými způsoby, ale někdy tě provede Rudým mořem, aby ses, až se dostaneš na druhou stranu, mohl podívat zpět a vidět faraona a jeho armádu „mrtvé na mořském pobřeží“ (2. Mojžíšova 14:30) a vědět, že je po bitvě!