„…obyvatelé Gibeónu uzavřeli s Izraelem mír a jsou nyní mezi nimi.“ Jozue 10:1
Gibeónci byli národem, který měl Jozue, jak mu Bůh řekl, vyhubit. I když byli pohany, byli dost moudří na to, aby věděli, že jsou na špatné straně. Proto se přetvařovali a mluvili s Jozuem o uzavření smlouvy a říkali: „Jsme tvoji otroci“ (Jozue 9:8). Když se jejich staří spojenci doslechli, že se připojili k izraelskému vojsku, vyhlásili jim válku. Kvůli smlouvě bojoval Jozue s jejich nepřáteli a zachránil je. Tento příběh nás učí tři důležité principy:
1) Dojde k okamžiku, kdy kvůli tomu, abys následoval Boha, musíš „přerušit styky“ se svou minulostí. Jedna z věcí, které nás zraňují, je, že se chceme posunout dopředu, aniž bychom čeřili hladinu nebo někoho učinili nešťastným. Musíš se dostat přes to! „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové“ (2. Korintským 5:17).
2) Gibeónci byli ochotni se pokořit a požádat o pomoc. Nezáleží na tom, jak jsi obdarovaný, přijdou časy, kdy budeš muset natáhnout ruku k druhým a říci: „Haló, procházím těžkými časy, potřebuji pomoc, dejme se dohromady.“ Ve „svatém společenství“ je síla.
3) Když si vzpomeneš, kde jsi byl, budeš vděčný za to, kde jsi. Gibeónci se připojili jako dřevaři a nosiči vody; byli šťastní, že mohli jenom sloužit. Zapomeň na to, že bys mohl být duchovní celebritou. Jenom služ! Služba má vertikální rozměr: „Radostně služ Hospodinu“ (Žalm 100:2). Má však také horizontální rozměr: „…služte v lásce jedni druhým“ (Galatským 5:13).
Když přijde na moudrost potřebnou k životu, můžeš ji vylepšit na základě „gibeónských principů“.