„A tak zůstává víra, naděje, láska…“ 1. Korintským 13:13
V roce 1914 se Ernest Shackleton pokusil o první přechod přes Antarktidu. Jeho loď, Endurance, ale uvízla v ledu a byla zničena. 27-členná posádka se ocitla 1200 mil od civilizace, unášena ledovými krami s pouhými třemi vratkými záchrannými čluny, několika stany a omezenými zásobami potravin. Nakonec se dostala na malý ostrov a čekala, dokud Shackleton s hrstkou mužů nepřepluje v jednom ze záchranných člunů 800 mil přes rozbouřené moře do velrybářské stanice. Shackleton se vrátil se záchrannou lodí a všichni muži přežili 18-měsíční tvrdou zkoušku. Jak udržel naději všech při životě?
1) Vytvářel optimismus. Shackleton, který popisoval optimismus jako „skutečnou morální odvahu”, vždycky věřil, že on a jeho posádka přežijí, a šířil ten optimismus okolo sebe.
2) Utvrzoval jejich vědomí důležitosti. Snažil se, aby všichni byli zapojeni tím, že se ptal na jejich názory a dával jim úkoly, které v nich vyvolávaly vědomí, že jsou součástí řešení.
3) Povzbuzoval je. Používal humor a vytvářel optimistickou atmosféru. Shackleton si uvědomoval, že pod extrémním tlakem schopnost odlehčit náladu neutralizuje strach a uschopňuje lidi se zaměřit, znovu získat energii a zvítězit nad skličujícími překážkami. Není zajímavé, že jedna z několika věcí, které Shackleton zachránil z potápějící se lodi, bylo bendžo jednoho člena posádky? Udělal to, aby posádka mohla mít hudbu. Shackleton byl vrcholným příkladem toho, jak jeden člověk může udržet naději při životě.
Pokud znáš někoho, kdo je uprostřed těžké zkoušky, tvoje slova laskavosti a lásky, tvoje důvěra v něj, tvoje schopnost nadlehčit břemeno mohou udržet jeho naději při životě.