„Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Matouš 5:7
Agnes Goddard píše: „První úkol, který dostal můj manžel Cecil v lekci kreslení, bylo načrtnout misii San Luis Rey v Oceanside v Kalifornii. Všichni odevzdali své náčrty. Když přišel učitel k Cecilovi, zdvihnul jeho výtvor a zeptal se: ,Kdo je ta postava ve vchodu misie?‘ Cecil řekl: ,To je kaplan.‘ Učitel reagoval: ,Nepřipadá ti, že vypadá trochu nemocně?‘ ,Možná že je,‘ odpověděl Cecil. ,Já jsem malíř, ne lékař.‘“
Každý den někdo udělá nebo řekne něco, co v nás vzbuzuje potřebu vytvářet si na něj názor. Nápad, že to všechno musíme „vyřešit“ a posoudit, je myšlenka, se kterou jsme se narodili. Staří otcové říkali, že posuzování druhých je těžké břemeno, zatímco být posuzován druhými je lehké břemeno. Když se zbavíme potřeby posuzovat druhé, prožijeme neuvěřitelnou svobodu. Jsme svobodni k tomu, abychom „došli milosrdenství“.
Mnozí z nás si nejsou vědomi toho, jak hluboko jsou zakořeněné naše předsudky. Přesvědčili jsme sami sebe o tom, že snadno vycházíme s lidmi, kteří jsou od nás odlišní. Ale naše spontánní myšlenky, necenzurovaná slova a podvědomé reflexy ukazují, že naše předsudky ovlivňují naše myšlení. Podivíni (lidé, kteří se od nás liší) vyvolávají strach, podezření a nepřátelství. Přivádějí nás ke ztrátě pocitu bezpečí jenom tím, že jsou „jiní“. Jaká je odpověď? Jenom když se chopíme Boží bezpodmínečné lásky k nám a začneme vidět „jiné“ lidi jako ty, které On miluje stejně, pak můžeme stavět mosty, přes které lze přejít a dělit se o Boží lásku a mít radost z Jeho rodiny.