„Blaze tichým (jemným), neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ Matouš 5:5
Slovo „jemnost“ tolik zní jako „slabost“, že jsme v pokušení myslet na slovo „tupý“. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! Ježíš řekl: „Požehnaní jsou mírní (jemní), protože oni obdrží zemi“ (Matouš 5:5, přel. z angl.). Všimni si, jemní nezápasí, nemanipulují a ani nesoutěží s druhými, a přesto obdrží všechno. Když něco zdědíš, nemusíš o to zápasit, dostaneš to, protože jsi milován, ceněn a jsi součástí rodiny.
Jemnost je zrozena z lásky. Odmítá spěchat se soudem; nepředvádí se a ani si nerazí násilím cestu, protože se nepotřebuje předvádět; trápí se, když se struktura, rozpočet nebo image stanou důležitějšími než lidé, jimž jsme povoláni sloužit; je zarmoucena, když nám náš časový rozvrh neumožňuje se zastavit a najít čas pečovat o mladé, staré, nemocné a trpící. Jemnost je ctnost těžká k nalezení ve společnosti, která obdivuje drsnost. Jsme povzbuzováni k tomu, abychom věci udělali a udělali je včas, i když přitom pošlapeme druhé. Úspěch, výkon a produktivita se počítají; ale za jakou cenu? V takovém prostředí neexistuje místo pro jemnost.
Pavel napsal : „…byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti“ (1. Tesalonickým 2:7). Jemný člověk našlapuje zlehka, pozorně poslouchá, dívá se láskyplně a dotýká se s úctou a citlivostí. Citlivý člověk ví, že skutečný růst vyžaduje péči, ne sílu. Proto se oblečme do jemnosti, protože v našem tvrdém a nepovolném světě je jemnost názornou připomínkou Boží přítomnosti mezi námi.