„Hle, všecko tvořím nové.“ Zjevení 21:5
Tvá minulost může být buď oprátkou kolem tvého krku nebo větrem ve tvých křídlech. Proto přijmi to, co se stalo. Pokud tak neučiníš, jenom tím všechno znovu obživuješ. Když Helen Roseveare pracovala jako misionářka v Kongu, byla brutálně znásilněna. Píše o tom a říká: „Musím se sama sebe ptát: ,Mohu děkovat Bohu za to, že mi důvěřoval natolik, aby mi dal prožít takovou zkušenost, i když mi nikdy neřekne proč?‘“ Tajemství důvěry nespočívá v odpovědích; spočívá v přijetí. Je to vědomí, že uprostřed čehokoliv, co se stalo, děje nebo bude dít, Bůh vládne. Buď upneš svou mysl na toto a rozhodneš se žít znovu, nebo půjdeš životem s pocitem, že jsi nikdy nedostal dobrou příležitost.
Proto musíš pochovat minulost, nebo žít s jejími duchy. Omílání starých zranění je jako dívat se na stejný film znovu a znovu a doufat, že bude mít jiný konec. To se nestane! Přestaň hrát tu hru viny. Obviňování je ztráta času. Když obviňuješ sám sebe, násobíš pocit viny, připoutáváš se k minulosti a snižuješ své, už tak nízké, sebevědomí. Když obviňuješ Boha, odděluješ se od Jeho moci, pochybnost nahrazuje důvěru a necháváš zakořenit hořkost, která tě vede k cynismu. Když obviňuješ druhé, zvětšuješ vzdálenost mezi jimi a sebou a ztrácíš jedinou možnost, která funguje – a to je odpuštění. Místo toho důvěřuj Bohu, který zaslíbil, že „všecko tvoří nové“ a posuň se dopředu.