„Pojďte ke mně všichni…a učte se ode mne…“ Matouš 11:28-29
Představ si, že jsi dítě, které studuje astronomii. Čteš o první misi na Měsíc a začneš klást učitelce všechny možné otázky ohledně cestování do vesmíru. „Jaké je to na Měsíci?” Učitelka odpoví: „No, tuším…,“ nebo „myslím si, že…,“ či „možná…“ Nikdy tam nebyla. Ale druhého dne vstoupí do třídy Neil Armstrong. „Teď můžeš klást své otázky,“ řekne učitelka a Armstrong zodpoví každou z nich s jistotou. On Měsíc zná; chodil po něm. Žádné spekulace nebo váhání – mluví s přesvědčením. Ježíš to také tak dělal: „…učil je jako ten, kdo má moc“ (Matouš 7:29). Ježíš zná rozměry nebe. On zná slova písní, které zpívají andělské chóry.
On má jedinečné poznání Boha – a chce toto poznání s tebou sdílet: „…otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit“ (Matouš 11:27). Ale všimni si, co Ježíš říká potom: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout…a učte se ode mne…a naleznete odpočinutí svým duším“ (Matouš 11:28-29). Podtrhni si slova „učte se ode mne“. „Učte se ode mne, jak zacházet s vašimi penězi, s vaším manželstvím a se špatnými náladami. Učte se ode mne, jak správně žít na zemi a jak se dostat do nebe, až zemřete.“ A nepotřebujeme se učit? Věk informací se stává věkem zmatků: příliš mnoho „víme, jak na to“ a málokdy skutečně „víme, proč na to“. Potřebujeme odpovědi. Odpovědi, které má pouze Ježíš. „Ale můžu mu důvěřovat?“ Existuje jediný způsob, jak to zjistit!