„…buď vlídný, prokazuj…všem úctu.“ Titovi 3:1-2 ( přel. z angl.)
Nikdo z nás neunikne protivenství; Ježíš řekl svým učedníkům: „Ve světě máte soužení“ (Jan 16:33). Ale Verdell Davis píše: „I když možná snášíme stejné nemoci, rozbité vztahy, postižení a selhání, pokoušet se srovnávat utrpení znamená ignorovat jedinečnost jednotlivých životů. Naslouchat životním příběhům na setkání anonymních alkoholiků, kde všechny spojuje jejich společný návyk, znamená zjistit, že každá bolest, každé zranění srdce, každá ztráta, každé vzájemné působení vztahů je silně nabito nějakým pokřivením, které nikdo jiný v té místnosti neprožil stejným způsobem. Musíme se vyvarovat pohlížení na naše trápení jako na ničivější nebo naopak méně důležité než na trápení jiných. Moje je pro mě jedinečné, a pokud mám v úmyslu poctivě a otevřeně s ním jednat, musím přijmout skutečnost, že to, co se děje, si zaslouží úctu.“
Pavel píše: „…buď vlídný, prokazuj…všem úctu“ (Titovi 3:2, přel. z angl.). Respektuj rozdíly mezi sebou a druhými, i když jsi prošel podobnými zkušenostmi. Nevnucuj se se svým tříbodovým kázáním a plánovaným proslovem. „Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí“ (Přísloví 16:21). Nemůžeš nic pokazit, když k někomu utrápenému prostě přijdeš, obejmeš ho, dáš mu vědět, že ti na něm záleží a že se za něj modlíš. Může to znít jako klišé, ale je to stále pravda. Lidem nezáleží na tom, kolik toho víš, dokud nevědí, jak moc ti na nich záleží! Neprojevuješ Boží lásku tak, že jsi ctižádostivý, neústupný a jednáš, jako bys všechno věděl. Boží lásku projevuješ pouze tak, že, jsi „mírumilovný, ohleduplný, ochotný dát se přesvědčit, plný slitování…“ (viz Jakub 3:17).