„…přikázání tvé má nekonečný prostor.“ Žalm 119:96
Vysoké normy a smysl pro detail jsou chvályhodné; ukazují, že jsi důležitý ve své práci. Nicméně zatvrzelí perfekcionisté mají postoj „všechno nebo nic“, a to tím způsobem, že nalézají chyby a jsou posedlí tím, jak to mohli udělat lépe. Názorný příklad: poté, co Abraham Lincoln dokončil svou historicky nejpozoruhodnější řeč, která byla kdy ve Spojených státech pronesena (v Gettysburgu v Pennsylvánii roku 1863), a týkala se nezávislosti, popsal svou Gettysburg Address jako „úplné selhání“. Perfekcionisté považují příležitosti něco předvést za příležitosti k selhání, takže i když dosáhnou svého cíle, neprožívají pocit úspěchu. Nikdo z nás nedosáhne dokonalosti na této straně věčnosti. Všichni jsme nedokonalí; zvykni si na to! „Vždyť naše poznání je jen částečné…“ (1. Korintským 13:9). Proto:
1) Dovol sám sobě selhat kvůli tomu, abys uspěl. Henry Ford řekl: „Selhání je prostě příležitost začít znovu a inteligentněji.“
2) I když pravděpodobně ze začátku neuspěješ, neboj se to zkusit. Nedosáhneš dokonalých výsledků, ale umožní ti to vidět, že „průměrnost“ může být občas pokrok.
3) Udělej to pro sebe lehčí. Odpouštěj sám sobě a rozšiř milost směrem k druhým. Emerson řekl: „Nerozumná důslednost je strašák malých mozků.“
4) Nezabředni do detailů. Dej si časový limit; řekni si: „Věnuji tomu třicet minut.“ Dobře známý poradce říká: „Mějte rozumná očekávání…udělejte to nejlepší, co můžete, a povzbuďte druhé k tomu, aby dělali totéž. Vady a nedokonalosti určují tvou jedinečnost. Vychutnej si je. Přijmi je…jsi lidská bytost…Bůh tě tak stvořil.“ Pravda je taková, že Bůh nesoudí naše chyby tak přísně jako my sami. „On…pamatuje, že jsme prach“ (Žalm 103:14).