„Kdo řekne svévolníkovi: ,Jsi spravedlivý,‘ na toho bude láteřit lid…“ Přísloví 24:24
Už jsi někdy lhal kvůli tomu, abys zachránil dobrou pověst někoho, koho miluješ? Nebo abys něco ututlal? Nebo jsi spěchal na „pomoc“, aniž bys byl požádán? Nemluvíme o skutcích soucitu, kde pomoc je opravdu zapotřebí, mluvíme o „umožňování“, což je ničivý způsob pomoci. Je přirozené, že chceš ochránit někoho milovaného před bolestivými následky jeho jednání. Ale tím, že ho nenecháš čelit okolnostem, skončíš s pocitem zloby a oběti, protože jsi udělal něco, co jsi nechtěl udělat; něco, co nebyla tvoje zodpovědnost. Bible říká, že je to chyba říkat svévolníkovi: „Jsi spravedlivý.“ Tím, že ho neustále zachraňuješ, prodlužuješ údolí, kterým musí projít, aby na druhé straně vyšel ven celistvý.
Pavel řekl: „ Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Římanům 7:24). Někdy lidé musí dosáhnout stavu „ubohosti“, než uznají svou potřebu, stejně jako marnotratný syn narazil na tvrdé dno, než vzal vážně svůj problém hříchu. A jeho otec to dopustil. Tomu se říká neústupná láska z dobrého důvodu! „Tu šel do sebe a řekl: ,Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě‘“ (Lukáš 15:17-18). Tím, že překračuješ čáru mezi péčí a opatrováním, zraňuješ toho člověka, kterému se snažíš pomoci tím, že naznačuješ, že nedokáže unést pravdu nebo naučit se danou lekci. Proto vycouvej a vlož svého milovaného do Božích rukou. On ho miluje ještě více než ty.