„…jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí…“ Jozue 6:5
Bojuješ bitvu a obáváš se, že ji nevyhraješ? Na kom jsi závislý: na Bohu nebo sám na sobě? Když Izrael čelil spojeným armádám Amónovců, Móabců a dalších, Bůh řekl svému lidu: „Boj není váš, ale Boží“ (2. Paralipomenon 20:15). A Bůh ještě nikdy neprohrál žádnou bitvu! Řekl Jozuovi: „Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho…“ (Jozue 6:2). Všimni si, neřekl: „Zachráním,“ nebo „možná zachráním“. Ne, řekl: „Hleď, dal jsem ti do rukou Jericho…“ Izrael už měl vítězství, nyní byl povolán k tomu, aby podle toho jednal. Ale zůstávala otázka „jak“? Boží odpověď byla: „Křičte…“ Jozue řekl: „Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města, každý tam, kde právě bude“ (Jozue 6:5). Žádný rozumný člověk by neočekával, že křik, jakkoliv hlasitý, by strhnul hradby velkého města. Ale to nebyl obyčejný křik; to byl křik víry založený na zaslíbení, které dal Bůh. I když vítězství vypadá jako nemožné, když Izrael křičel, Bůh odpověděl tím, že strhnul hradby a otevřel dveře do zaslíbené země. Když hledáš otevřené dveře a jediné, co vidíš, je zeď z cihel, pak poslední, co by se ti chtělo dělat, by bylo křičet „vítězství“, že? Ale ty to musíš udělat navzdory všemu, protože: a) křik víry vede k vítězství; b) tvá víra je „zaznamenána“; c) maří to plán nepřítele a okrádá ho to o dvě jeho nejsilnější zbraně: pochyby a zastrašování; d) poslušnost, dokonce i když nerozumíš, vždycky přináší výsledky.
Proto křič; protože vítězství je tvoje!