„Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení…“ 1. Tesalonickým 4:3
Slovo „posvěcený“ znamená být „oddělený“ pro speciální účel. Podívejme se na starozákonní stánek úmluvy: „Zhotovíš také bronzovou nádrž k omývání… Áron a jeho synové si jí budou omývat ruce a nohy. Když budou přicházet ke stanu setkávání nebo když budou přistupovat k oltáři, aby konali službu…“ (2. Mojžíšova 30:18-20). Proč si měli omývat ruce a nohy? Protože naše ruce vypovídají o našem jednání a naše nohy vypovídají o našem chování, a obojí musí být denně očišťováno. Žalmista píše: „Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu… Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu…“ (Žalm 15:1-2). Pavel zdůrazňuje: „Ve velké domácnosti nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny pro cenné věci, druhé na odpadky“ (2. Timoteovi 2:20).
To se netýká spasení; jako křesťan už jsi v tom domě. Ne, to se týká očišťování našeho jednání, aby nás Bůh mohl použít na čestných pozicích! Když už chodíš s Bohem dlouho, pak vyžaduje vyšší míru oddanosti! A. W. Tozer píše: „Zamysli se nad lidmi, kteří se nacházejí ve vyjetých náboženských kolejích. Zjistí o sobě dost věcí. Zjistí, že stárnou, ale nestávají se svatějšími. Čas je jejich nepřítel, ne jejich přítel…nebyli o nic lepší minulý rok, než byli ten rok před tím.“ Oswald Chambers píše: „Stávám se stá le více a více zamilovaným do Boha jako svatého Boha, nebo do koncepce vlídné bytosti, která říká: ,To nic, na hříchu tolik nezáleží‘?“ Ano, je to pravda, Boží milost je větší než náš hřích. Ale: „…jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18).