„…zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ Matouš 10:8

Ježíš nám přikázal, že máme dávat a přijímat. Mezi obojím musí existovat zdravá rovnováha. Jeho příkaz dávat napadá naše přirozené sobectví. Jeho příkaz přijímat nás drží v realitě našich osobních omezení, naší závislosti na Bohu a na druhých. Pro některé z nás je přijímání těžší než dávání. Nemáme problém projevit porozumění, dávat naději, povzbuzovat, radit, podporovat, dávat peníze, dokonce i sama sebe. Ne, naším největším problémem je naučit se být laskavými příjemci. Přijímáním uznáváme svou potřebu druhých, a to je obtížné pro naše „ego“. Ale skrze přijímání dáváme najevo dárci, že má něco, co stojí za dávání; přidáváme hodnotu jeho životu. V očích příjemce objevuje dárce svou hodnotu. Například, když nám někdo dá hodinky, ale my je nikdy nenosíme, skutečně jsme ty hodinky přijali? Když někdo přijde s nápadem a my ho ani nezvážíme, je ten nápad skutečně oceněn? Když nám někdo představí kamaráda a my ho ignorujeme, skutečně jsme toho kamaráda přijali?
Přijímá ní je umění, které vyžaduje milost na naší straně. Umožňuje to druhým být součástí našich životů, dokonce být na nich závislými v některých oblastech. Vyžaduje to od nás pokoru říci: „Potřebuji tě; děláš ze mě lepšího člověka; bez tebe bych nebyl tím, kým jsem.“ Přijímat srdcem vyžaduje od nás, abychom rostli v milosti. Příliš mnoho lidí je zraněno a nikdy znovu nezkusí dávat, protože jejich dary nebyly oceněny. Proto dnes Boha popros o to, aby ti dal milost stát se laskavým příjemcem.