„A začali se jeden jako druhý vymlouvat.“ Lukáš 14:18
Máme všechny možné výmluvy! V Lukášovi 14 Ježíš mluví o třech mužích, kteří byli pozváni na svatbu. V biblických dobách bylo první pozvání posláno měsíce dopředu a připomínka byla poslána později. Svatby byly drahé, takže být pozván byla velká pocta a odmítnutí bylo považováno za urážku. A stejně jako my všichni, tito muži byli zaneprázdněni. Ale skutečností zůstává, že už přijali pozvání. Potom v poslední minutě jeden z nich řekl: „Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat“ (verš 18). V těch dobách bylo zakoupení nemovitosti komplexní a vyžadovalo čas a kupec měl obvykle dostatek příležitostí nemovitost prozkoumat, než obchod uzavřel. Tento muž dovolil, aby ho nemovitost držela zpátky. Ten další řekl: „Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet“ (verš 19). Tento muž si vydělával na živobytí oráním a koupení volů bez vyzkoušení bylo, jako kdybychom my koupili auto, aniž bychom si ho zkusili řídit. Dovolil, aby ho kariéra držela zpátky. Ten třetí muž řekl: „Oženil jsem se, a proto nemohu přijít“ (verš 20); jinými slovy: „Jsem ženatý a usadil jsem se…a tím to končí!“ Osobní vztahy držely tohoto muže zpět. Zde Ježíš mluvil k farizeům a v podstatě řekl: „Pánové, dostali jste osobní pozvání od Boha a propásli jste ho!“ Toto není obvinění z kariérismu, přehnaného vlastnictví nebo nezdravých vztahů; jde o to, že si máš dát pozor na to, aby to dobré tě neoslepilo natolik, že neuvidíš to nejlepší. Hlavní myšlenka: „A začali se jeden jako druhý vymlouvat,“ a věci a city sehrály úlohu u téměř každého z nich. Proto Bůh říká: „…hledejte to, co je nad vámi… K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem“ (Koloským 3:1-2).