„A začali se jeden jako druhý vymlouvat“ Lukáš 14:18
Když se Bůh zeptal Adama: „,Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?‘ Člověk odpověděl: ,Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl‘“ (1. Mojžíšova 3:11-12). Adam to svedl na někoho jiného a my děláme totéž. Marybeth Whalen píše: „Běhání bylo něco, o čem jsem si myslela, že to nemohu dělat. Měla jsem celý seznam důvodů. Kdybych tak měla dobré boty na běhání. Kdybych tak mohla běhat bez dětí v závěsu. Kdybych tak měla MP3 přehrávač a mohla poslouchat hudbu… Všechny tyto důvody byly jen chabě maskované výmluvy. Nechtěla jsem vykročit ven ze své zóny bezpečí nebo napnout každý sval svého těla nebo si udělat čas během nabitých dní. Ráda jsem mluvila o běhání, ale ve skutečnosti jsem to nechtěla dělat. Možná, že tvoje výmluvy zahrnují, proč se nemůžeš vzdát špatného návyku, proč někomu nejsi schopen odpustit nebo proč zůstáváš v hříchu. Bůh tě přesvědčuje, ale ty dovolíš výmluvám, aby ti sloužily jako hradba. Jednu si dnes vyber a strhni ji dolů. Vyndej jednu cihlu z té zdi. Postupně vytahuj další cihly, dokud nic nebude stát mezi tebou a tou děsivou věcí, o které víš, že ji musíš udělat. Naučila jsem se, že my všichni jsme se narodili, abychom běželi tak dlouho, dokud se držíme Otcovy ruky a nedovolíme výmluvám, aby nám zabránily v prvním kroku.“ Je situace, ve které jsi, ve tvé zodpovědnosti nebo zodpovědnosti někoho jiného? Dokud na tuto otázku pravdivě neodpovíš, neuděláš žádný pokrok. Pavel říká: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Římanům 1:20). Buď upřímný. Řekni Bohu: „Ve mně je ten problém. Naprav mě.“