„Koho Pán miluje, toho přísně vychovává…“ Židům 12:6
Boží náprava není odmítnutí. Jeho zamítnutí tvého jednání není zamítnutí tvé osoby. K tomu, abys duchovně rostl, musíš pochopit, že někdy tě povede ke kázni. V těchto dobách se musíš pevně držet pravdy, že tě miluje, jinak se budeš pokoušet změnit sám sebe a zasloužit si Jeho lásku. Problém je v tom, že ji už máš, a ty o tom nevíš! Nic nás nemůže oddělit od lásky Boží (viz Římanům 8:38-39). Proto se zeptejme:
1) Jak nás Bůh vede ke kázni? „Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání“ (Zjevení 3:19). Všimni si slov z anglického překladu: „Říkám jim o jejich chybách…“ Bůh ti dá vědět, když sejdeš ze správné cesty.
2) Proč nás Bůh vede ke kázni? „Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem více poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen po krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (Židům 12:7-11).