„Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina!“ Žalm 150:6
Jedna žena v Kansas City vstoupila do obchodního domu Häagen-Dazs, aby si koupila kornout zmrzliny. Když ho měla, otočila se a zjistila, že stojí tváří v tvář Paulu Newmanovi, který byl ve městě a točil film Pan a paní Bridgeovi. Řekl: „Dobrý den.“ Jeho zářivě modré oči způsobily, že se jí rozklepala kolena. Zvládla zaplatit za svůj kornout, potom odešla z obchodu a bušilo jí srdce. Když znovu získala svou vyrovnanost, uvědomila si, že nemá svůj zmrzlinový kornout. Vydala se zpět do obchodního domu a potkala se s Newmanem u dveří. „Hledáte svou zmrzlinu?“ zeptal se. Ona přikývla, neschopná mluvit. „Dala jste si ji do peněženky se svými drobnými,“ řekl a usmíval se.
Kdy se naposledy stalo, že se ti podlomila kolena, zrychlil se ti puls a tvé srdce bylo přemoženo chválou Boha? Pokud si nemůžeš vzpomenout, vlastní zájmy, zaneprázdněnost nebo duchovní samolibost tě možná svedly k hledání naplnění v méně důležitých věcech. Autor chorálů definuje uctívání jako „ztracen v údivu, lásce a chvále“. Žalmista píše o celé škále lidských emocí, ale zaměřuje se na jedno téma více než na jiné: na chválu. Ve svém posledním žalmu píše: „Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina!“ (Žalm 150:1-6).