„Už dosti dlouho obcházíte toto pohoří. Obraťte se…“ 5. Mojžíšova 2:3
Jdeš životem přetížený a přemožený? Tak jako řidič, který se ztratí; místo toho, abys zastavil a zeptal se na směr, zrychluješ, dokud ti nedojde benzín a skončíš na kraji silnice. Citujme zaslíbení: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4:13). Ale Bůh nezaslibuje, že můžeme dělat všechno, co chceme dělat, nebo všechno, co lidé očekávají, že uděláme, nebo všechno to, co dělají ostatní. Bůh nám dá pouze milost udělat to, k čemu nás povolal. Izaiáš píše: „Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení“ (Izaiáš 40:30-31). Málo věcí nás pokoří tak jako selhání. Bůh nás nechá chodit kolem hory pořád dokola, dokud nám krajina není tak povědomá, že nás to přinutí zastavit se a prosit o směr – především když víme ve svém srdci, že nejsme tam, kde nás Bůh chce mít. Parker Palmer ve své knize „Nech svůj život mluvit“ píše: „Vyrůstal jsem v kultuře, která trvala na tom, že mohu dělat cokoliv; že jsem bez omezení, že mám dost energie a zodpovědnosti; že Bůh stvořil věci tímto způsobem a jediné, co jsem musel, bylo začít to všechno dělat. Moje potíže začaly, když jsem začal bušit do svých omezení…formou selhání.“ Co je tvoje nejbolestivější omezení? Je to omezení, které nedokážeš přiznat? Je to omezení, které nechceš, aby kdokoliv viděl? Přiznej ho. Hledej poctivou odezvu. Pros Boha, aby ti pomohl přijmout omezení, která do tebe vložil kvůli tvé vlastní ochraně.