„Doufej, naděje ti kyne…“ Jób 11:18
Naděje je mocná síla. Burcuje tvou mysl k tomu, aby prozkoumala každý možný úhel. Umožňuje ti překonat skličující překážky. Je absolutně základní pro život, který Bůh chce, abys žil. Je to pohonná hmota, která udržuje v chodu tvé srdce. Je to prostě ten největší rozdíl mezi těmi, kteří vytrvají a těmi, kteří to vzdávají. Naděje je to, co vede manželský pár k tomu, aby řekl: „Ano, slibuji,“ bez jakýchkoliv záruk a později, po všech nedodržených slibech pomáhá posbírat kousky a znovu začít s vědomím, že se to může zlepšit. Je to důvod, proč skladatelé zápasí s partiturou a malíři s plátnem a přitom věří, že se ze zápasu vynoří záblesk krásy.
Henri Matisse byl jako starý muž ochromený bolestivou artritidou. Když se ho zeptali, proč nepřestává brát každý den štětce do ruky, odpověděl: „Bolest odchází; krása přetrvává.“ Když Michelangelo s velkým úsilím maloval strop Sixtinské kaple, natolik ztratil odvahu, že chtěl přestat. Ale naděje ho každé ráno vytlačila nahoru na žebřík, aby naplnil svou velkolepou vizi. Naděje přiměla Abrahama, aby opustil domov – aniž by věděl, kam ho Bůh vede. Naděje přiměla Pavla, aby vyslovil pochyby o moci Říma. Naděje poháněla starozákonní proroky, aby nepřestali vyzývat vládu k hledání řešení! To není slepý optimismus, ale jsou to víra a naděje zaměřené na Boha. „Ty jsi přece má naděje…v tebe už od mládí doufám“ (Žalm 71:5). Můžeš přežít ztrátu mnoha věcí, ale ne ztrátu naděje. Nikdo nezažil větší ztrátu než Jób, ale on napsal: „Doufej, naděje ti kyne…“ Proto udržuj svou naději živou skrze důvěru v Boha!