„Zůstaňte v mé lásce.“ Jan 15:9
Pokud naše potřeba vztahu s Bohem je hluboká a trvalá, proč o něj tak málo usilujeme? Jedním z důvodů je skutečnost, že jsme přesvědčeni o tom, že On si pamatuje všechny špatné věci, které jsme udělali a velmi rychle nás odsuzuje za to, jak věci děláme nyní. Ale není to tak. Zamysli se nad kvalitami nejlepšího přítele: přijímá tě a udělá si na tebe čas; vždycky, když od něj odcházíš, cítíš se lépe. To, čeho si ceníš u nejlepšího přítele, je přesně to, co ti dnes Bůh nabízí. Chce s tebou zůstávat ještě více, než ty chceš zůstávat s Ním. „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.“ Kdybychom skutečně zůstávali v Jeho lásce, odcházeli bychom s vědomím milující ochrany, takže bychom k Němu pospíchali zpět každý den. Slovo zůstávat znamená „být doma“ v Boží lásce; být přesvědčen o svém platném přijetí za člena Jeho rodiny; zůstávat tam v pokoji, být sycen a živen Jeho přítomností, cítit se chráněn s vědomím, že je to nejbezpečnější místo na zemi, na kterém kdy budeš. Zůstávání se týká toho nejdůležitějšího vztahu ve tvém životě. V zůstávání hledáš, toužíš, žízníš, čekáš, vidíš, víš, miluješ, slyšíš a reaguješ na Něj. Zůstávat znamená více Jeho samého ve tvých aktivitách, myšlenkách a touhách. Příliš často se nám v našem úsilí pracovat pro Boha jednoduše nedaří radovat se z Jeho společnosti. Nicméně jsme byli stvořeni tak, že jsme neúplní, když máme cokoliv menšího než zůstávání v Jeho lásce. Proto David napsal: „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!“ (Žalm 42:1).