„Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím.“ 2. Královská 5:1
Když zkoumáme příběh o Naamánovi postiženém malomocenstvím, začneme tím, že si všimneme jeho stavu. „Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl…ve veliké vážnosti a oblibě…byl postižen malomocenstvím.“ Nehledě na svá předchozí vítězství a současné pocty, měl skrytý problém, který by nezůstal skrytý dlouho. Kdyby se tím vážně nezabýval, zničilo by ho to. Týká se tě to? Dnes se může nepřízeň osudu změnit ve tvůj prospěch. Promoval jsi na nejlepší univerzitě, máš dobrou rodinu a vybudoval jsi sbor nebo firmu, nebo ses dostal na vrchol své kariéry. Ale předtím, než budeš způsobilý přijmout větší požehnání, Bůh tě přiměje k tomu, abys jednal se stavem, který je skrytý pod tvým krunýřem. Výjimeční lidé v každém povolání, především v duchovním, tím procházejí. Právě to je vyčleňuje. Právě to je vede přes most od pouhé průměrnosti k výjimečnosti. Bez překážek budeme vždycky průměrní! Nemluvíme o malicherných problémech. Mluvíme o záležitostech natolik zmáhajících, že nemůžeme spát; o věcech, které obracejí žaludek a působí, že naše srdce buší nepravidelně a my máme strach, že „toto je ta věc, která mě vyhodí ze hry“! To je ta věc, za kterou se modlíš ve skrytu. Nechceš, aby ji lidé viděli. Takže stejně jako Naamán nosíš svůj „kovový krunýř“, potom jdeš domů a trápíš se kvůli svému stavu. Pochop toto: Bůh vyučuje některé ze svých největších lekcí v hlubokém údolí života. Tam se učíš vyčerpaně ležet před Ním, pláčeš a jsi zlomený. Tam se modlíš: „Bože, nedovol, aby mě to zničilo. Jednej s tím mocí svého Ducha.“ A tady je dobrá zpráva: tento druh modlitby přináší vysvobození.