„Pohleďte na nebeské ptactvo…“ Matouš 6:26
Každá formace musí mít vpředu „vedoucí husu“, která vede a stanovuje rychlost pro druhé. Je to obtížná pozice, protože tato vedoucí husa musí odrážet čelní větry, střetávat se s povětrnostními změnami a být tou první, která ucítí déšť ve tvářích, sníh v očích a led na křídlech. Udržuje formaci zaměřenou na cíl, ať je situace jakákoliv. Je to těžká, vyčerpávající úloha, spojená s pocitem osamocení, protože před ní není nikdo, kdo by zespod podpíral její křídla. Formace je na ní závislá ve věci vytrvání, zůstávání ve správném směru a bezpečného doletu na místo určení.
Každý sbor má svou vedoucí husu: pastora. Každá část sboru má svou vedoucí husu: mládež, finance, evangelizace, pastorační péče atd. Oni vedou, stanovují rychlost a udávají směr pro ty, kteří je následují. Ve sborech existují dvě obvyklé role: málo zaměstnaní a příliš zaměstnaní. Klíčové služebnosti patří do té druhé skupiny a mají často tendenci vyhořet.Těsně před tím, než je vedoucí husa vyčerpaná, otevře se ve formaci prostor, do kterého se stáhne, zatímco ji vystřídá jiný pták, který se hladce stává novou vedoucí husou.
Držení se pohromadě zachovává život formace. Toto Pavel mínil, když napsal: „…z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno“ (Efezským 4:16). Nespokoj se s tím, že jsi spotřebitel; staň se místo toho tvůrcem! Velmi dobrá církev není založena na placených zaměstnancích; spíše je založena na dobrovolnících ochotných zaskočit, kdykoliv je toho zapotřebí.