„Pohleďte na nebeské ptactvo…“ Matouš 6:26
Vztahy hus mají charakter „dokud nás smrt nerozdělí”. Berou to naprosto vážně. Jsou zcela oddané. Když spoušť času nebo okolností ptákovi znemožní, aby pokračoval v letu, když začne ztrácet výšku a když není schopen držet krok s formací, hejno poskytuje útěchu, výživu a ochranu. Dvě silné husy opustí skupinu, letí s „pacientem”, který je v bezpečí mezi nimi, najdou pro něj přístřeší s jídlem a vodou a vytvoří domov pro toho chudáka ptáka. Zůstanou se svým svěřencem, dokud se nezotaví nebo nezemře, a potom se připojí k jiné skupině. Pro ně se všechno přizpůsobuje péči o jiného ptáka! Jaký je to příklad Kristova vztahu a sebe obětující lásky.
„Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý” (1. Korintským 12:24-25). V dnešní kultuře snižujeme hodnotu a opomíjíme potřebné, včetně těch, kteří už nefungují tak jako dříve. Ale Bůh vyžaduje, abychom „shodně pečovali jedni o druhé”, především o ty, kteří trpí. Když to může dělat hejno ptáků, pak by to určitě Boží rodina měla dělat také. „Pohleďte na nebeské ptactvo,” nařizuje Ježíš. Když oni to mohou dělat pro sebe navzájem, “Což vy nejste o mnoho cennější?” (Matouš 6:26).
Jedno ze dvou největších přikázání (ne návrhů), které nám Kristus dal, je: „Miluj svého bližního jako sám sebe. Většího přikázání…není” (Marek 12:31). Když se dostane do povětří zpráva, že se takto milujeme, pak lidé rozbijí dveře našeho sboru, aby se dostali dovnitř!