„Dítě rostlo v síle a moudrosti…“ Lukáš 2:40
Kdy dostáváme první náznak toho, že Ježíš věděl, že je Boží Syn? V chrámu, když mu bylo 12 let. Jeho rodiče byli už tři dny na zpáteční cestě do Nazareta, než si všimli, že s nimi není. Chrám je poslední místo, kde hledali, ale je to první místo, kam Ježíš šel. Do doby, než Josef a Marie objevili svého syna, Ježíš překvapil ty nejvzdělanější učence v chrámu.
Ježíš si už jako chlapec byl vědom Božího povolání. Ale co udělal potom? Povolal učedníky a kázal? Ne; šel zpět domů a vyučil se rodinnému řemeslu. To bys měl udělat i ty! Než se budeš pokoušet dělat velké věci pro Boha, jdi domů, miluj svou rodinu a věnuj se zaměstnání. „Ale já jsem povolán být misionářem,” řekneš. Dobře, protože tvoje první misijní pole je místo, kde žiješ! Proč si myslíš, že ti uvěří ti, kdo tě sotva znají, pokud nejsi důvěryhodný pro ty, kteří tě znají nejlépe? Dobročinnost začíná doma!
Žalmista říká: „Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě” (Žalm 101:2). Po prvních třicet let si Ho jeho sousedé pamatovali jako pracujícího. „Což to není ten tesař…?“ (Marek 6:3). Ježíš strávil roky zdokonalováním pracovní etiky, vybrušováním svých odborných dovedností a podporováním své rodiny. „Proto musil být ve všem jako jeho bratří…” (Židům 2:17). Proč to tak Ježíš dělal? Aby věděl, jak se cítíme, a abychom k Němu mohli s důvěrou přicházet se svými potřebami a věděli, že On je kompetentní a schopný je naplnit. Proto začni tam, kde jsi!