„Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám…“ Matouš 20:12
V Kristově podobenství je najato pět různých skupin dělníků. Ta první skupina si stěžovala, když ti, kteří pracovali pouze poslední hodinu, dostali stejnou mzdu jako ti, kteří pracovali celý den. To jsou typičtí křesťané stavějící na základě výkonu. Myslí si, že protože se vyhýbají určitým hříchům, Bůh od nich dostává bonus. Místo toho, aby se radovali s těmi, kteří přijdou později do království, jsou rozmrzelí. Je snadné si jich povšimnout, protože jsou charakterističtí třemi věcmi:
1) Mají stěžujícího si ducha. Přehlížejí to dobré, jsou doma v negativu, a vyhledávají lidi, kteří s nimi souhlasí. Jaká je léčba? Dobrá paměť! Vzpomínka na to, co Bůh pro tebe udělal, a na všechnu Jeho láskyplnou pomoc založenou na milosti, ze které se raduješ každý den.
2) Křesťané stavějící na výkonu mají také rozmrzelého ducha. Místo toho, aby spočívali v Boží milosti, jednají jako povinností vázaní vojáci – jako branci, ne jako dobrovolníci. Neustále zápasí o Boží schválení, nikdy se necítí ocenění a jejich nepřátelství jim brání v prožívání radosti. Ale v okamžiku, kdy začnou přemýšlet o Boží dobrotě k nim, jejich rozmrzelost se začne zmenšovat.
3) Mají i soudícího ducha. „To není fér,“ myslí si. „Já jsem pracoval a oni z toho mají prospěch.“ Zapomínají na to, že Bůh rozděluje dary – ne výplaty. „Nenakládá s námi podle našich hříchů“ (Žalm 103:10), ale zahrnuje nás milostí a milosrdenstvím.
Takže kdo jsou křesťané stavějící na základě milosti? Pozdní příchozí beze smluv a zásluh; jejich vztah s Bohem je založen výhradně na milosti. Jsou vděčni za cokoliv, co On nabízí, pokořeni Jeho dobrotou a motivováni k práci nesmírnou vděčností.