„Na Hospodina slož svoji starost…” Žalm 55:23
Jeden tremp šel po silnici se dvěma těžkými brašnami ve více než třicetistupňovém horku. Řidič nákladního auta zastavil a řekl mu, aby si naskočil. Později, když se řidič podíval do svého zpětného zrcátka, tramp stál na plošině nákladního auta a stále držel své brašny! Poněkud legrační, ale jak Jon Walker zdůrazňuje: „Mnoho z nás stojí na náklaďáku víry, drží svá břemena a myslí si, že břemena nesouvisí s jízdou, kterou právě podnikáme. Myslíme si, že Bůh může nést nás, ale ne naše břemena… Žalmista řekl: ,Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe‘ (viz Žalm 37:5). Spočiň v Jeho moci a milosti…a důvěřuj, že On má s tebou ty nejlepší úmysly. Spočinutí vyžaduje spoléhání a jeden náznak toho, že nespočíváš v Bohu…jsou starosti…potřeba kontrolovat… Až se příště budeš cítit zavalený…usaď se do křesla a ,ztiš se a uznej, že On je Bůh‘ (Žalm 46:11, přel. z angl.).“ V tomto případě příkaz „ztiš se“ pochází ze slova „rapha“, což znamená „něco pustit, uvolnit, vzdát se“.
Už jsi dost dlouho zápasil; dej své břemeno Nosiči břemen. Polož to! Abys to mohl udělat, potřebuješ udělat dvě věci:
1) Nauč se říkat „ne“. Pokud budeš neustále všem k dispozici, skončíš tak vyždímaný, že nebudeš nakonec nikomu užitečný. Ježíš se nepokoušel potěšit každého. Modlil se, měl Boží program a držel se ho. Bůh ti dá milost dělat pouze to, co On přikázal, ne to, co si ty myslíš nebo co by ostatní rádi.
2) Važ si samoty. Vypni svůj mobilní telefon. Známkou dobře uspořádané mysli je schopnost tiše sedět na jednom místě a být sám se sebou.