„I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.“
Žalm 23:4
Jednoho dne Ježíš přijde a vezme si každého z nás do svého domu. „Jak se tam dostaneme?“ zeptáš se. „…roklí šeré smrti…“ Tento verš je citován jak na hrobech chudáků, tak bývá vyryt na náhrobních kamenech prezidentů; a to z několika důvodů:
1) Proto, že my všichni musíme čelit smrti. Nějací staří občané odpočívali na terase svého domova důchodců. Jeden se podíval nahoru, když nad jejich hlavami letělo velké hejno ptáků. Šťouchnul svého kamaráda, který podřimoval: „Frenku, radši sebou trochu pohni, ti krkavci vypadají, jako by se k nám přibližovali.“ Bible říká: „A jako každý člověk jen jednou umírá…“ (Židům 9:27). Dříve nebo později se krkavci přistěhují; budeš připraven?
2) Proto, aby nám to připomnělo skutečnost, že nečelíme smrti sami. Donna Spratt píše: „Když náš pastor mládeže začínal diskusi o hodnotách, položil dospívajícím tuto otázku: ,Co byste dělali, kdyby vám váš lékař řekl, že máte pouze 24 hodin života?‘ Odpovědi dospívajících byly typické: ,Chtěli bychom být s přáteli a s rodinou.‘ Ale naše diskuse byla přerušena, když náš třináctiletý Jason řekl: ,Já bych měl jiný názor.‘“
Když přijde na smrt, pouze na jednom záleží: „Ježíš řekl: ,Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří v mne, neumře navěky. Věříš tomu?‘“ (Jan 11:25-26).
Raduj se, nebudeš muset cestovat sám. A navíc, ať se vzdáš v tomto životě pro Krista čehokoliv, bude to nic ve srovnání s tím, co zdědíš v tom dalším.