„Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem…“ Izaiáš 26:3
Pokoj své mysli ztrácíme ze čtyřech důvodů:
1) Pokoušíme se změnit lidi v našich životech. Zatímco se budeš stávat moudřejším, uvědomíš si, že nemůžeš změnit druhé lidi, může to udělat pouze Bůh! A On to dělá, když ustoupíš a miluješ je takové, jací jsou. To neznamená, že souhlasíš se vším, co dělají. To znamená milovat je navzdory všemu, zástupně za ně uplatňovat nárok na Boží zaslíbení a dovolit Jemu, aby s nimi jednal Jeho způsobem, v Jeho čase a pro Jeho slávu. Důvod, proč jsi kvůli něčemu v napětí, možná spočívá v tom, že se o něco pokoušíš – o něco, s čím nemůžeš nic udělat!
2) Pokoušíme se o to, aby se některé věci staly, když na ně není ten správný čas. „Všechno má určenou chvíli…“ (Kazatel 3:1). Pokud vychováváš děti, víš, že jednou z jejich hlavních vlastností je netrpělivost; nejsou schopni na něco čekat. Bůh chce, abychom vyrostli z našeho dětinství, proto nás učí čekat, důvěřovat a dozrávat!
3) Rozčilujeme se, protože se neposunujeme dopředu dost rychle. Můžeš zpomalit svůj duchovní růst popíráním svých problémů, ale ve skutečnosti „…jsme proměňováni k jeho obrazu…mocí ducha Páně“ (2. Korintským 3:18). Proto se nauč radovat se ze života, zatímco Bůh pracuje na tvých problémech, protože problémy budeš mít vždycky!
4) Tvrději a tvrději tlačíme sami sebe. Děláme to, co si myslíme, že Bůh chce, aniž bychom se s Ním poradili o tom, co skutečně chce, kdy to chce, nebo jak chce, aby to bylo uděláno. Výsledkem je, že se vyčerpáme. Jaké je řešení? „Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá.“