„…Hospodin mě uchoval naživu…“ Jozue 14:10
Ve zralém věku osmdesáti pěti let Káleb řekl Jozuovi: „…Hospodin mě uchoval naživu, jak přislíbil. Čtyřicet pět let uplynulo od chvíle, co Hospodin takto promluvil k Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, je mi už osmdesát pět let. Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel. Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin… Jozue mu požehnal a přidělil Chebrón jako dědičný podíl Kálebovi… Proto patří Chebrón až dodnes jako dědičný podíl Kálebovi…poněvadž se cele oddal Hospodinu, Bohu Izraele“ (Jozue 14:10-14). Na Kálebově straně nebylo nic nedomyšleného nebo polovičatého. Jeho sen ho udržoval naživu; každé ráno vstal z postele a měl v úmyslu usilovat o jeho naplnění. Když ti Bůh dá sen velký jako hora, bude tě udržovat v chodu, zatímco druzí kolem tebe to budou vzdávat. Ale dávej si pozor na to, komu nasloucháš. Nedovol, aby tě kritici zbavili odvahy tím, že řeknou: „Jsi příliš starý.“ Bible říká, že stejně jako palma můžeš přinášet nejlepší úrodu ovoce ve svých posledních letech (viz Žalm 92:12-14). Když slunce zapadne, vyjdou hvězdy – takže můžeš nejvíce zářit v závěrečných kapitolách svého života. Barbara Klassen říká: „Můj praprastrýc žil do jednoho sta a šesti let. Byl zdravý a čilý a bavilo ho dopravovat své méně tělesně schopné staré přátele po městě. V den jeho stých narozenin měl být jeho řidičský průkaz obnoven. Když šel na příslušný úřad, skeptický úředník řekl: ,Vám je sto let! Na co potřebujete řidičský průkaz?‘ Můj strýc, zcela v rozpacích odpověděl: ,Někdo musí vozit ty staré lidi!‘ Měl nepřetržitě řidičský průkaz na dalších pět let.“ Dělej to Kálebovým způsobem: žij až do okamžiku smrti!