„Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal…“ 4. Mojžíšova 14:24
Káleb řekl Mojžíšovi: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme. Ale muži, kteří šli spolu s ním, tvrdili: ,Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my ‘ Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi…všechen lid…jsou muži obrovité postavy…a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky…“ (4. Mojžíšova 13:30-33). Všimni si dvou postojů, které fungují v tomto příběhu:
1) Postoj pochybování. Deset ze dvanácti zvědů přišlo zpět a říkalo: „Nemůžeme vytáhnout…!“ Ale většina nemusí mít nutně pravdu. Když ti Bůh něco slíbí, je to tvoje, dokonce i když jsi v menšině. Zpráva většiny vyděsila Boží lid; dostali se do stavu duchovní ztráty paměti; zapomněli na posledních čtyřicet let Jeho nadpřirozeného zaopatření. Namluvili si a uvěřili tomu, že Egypt byla vlastně země mléka a medu. „Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás umořil na poušti?“ (4. Mojžíšova 16:13). Neuvěřitelné! Egypt byla země slámy a otroctví, ne mléka a medu. V čem byl jejich problém? Dovolili, aby je jejich okolnosti ovlivnily více než Boží zaslíbení. Když se ti to stane, duchovně vyschneš, začneš reptat a říkat věci jako: „Možná Bůh dělal zázraky v minulosti, ale už je nedělá.“ Výsledkem jejich nedůvěry byl fakt, že kromě Jozua a Káleba ani jeden z nich nevstoupil do zaslíbené země.
2) Postoj víry. Bůh řekl: „Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí“ (4. Mojžíšova 14:24).
Tak jaký je tvůj postoj?