„…vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo.“ Židům 12:1
V Řecku je místo, které turisté zřídkakdy navštěvují. Pisatel epištoly Židům měl možná na mysli toto místo, když napsal: „…odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo“ (Židům 12:1).
Je to místo, kde se konaly istmické hry, předchůdce olympijských her: místo, kde atleti byli oslavováni jako hrdinové. K posílení svých svalů trénovali se závažími připoutanými k nohám, ale v den závodu odložili všechno, co nebylo podstatné. Zde je lekce. Myslíme si, že to, na čem lpíme, je důležité. Kdybychom si to nemysleli, nebylo by těžké to pustit; prostě bychom to odložili. Křesťanský život je závod, který začíná v den, kdy přijmeš Krista a skončí, až se s Ním setkáš tváří v tvář. Kvůli tomu, abys překročil cílovou čáru jako vítěz, musíš vyloučit:
1) Cokoliv, co tě zpomaluje. Jinými slovy cokoliv, co překáží tvému duchovnímu posunu dopředu. Sama o sobě ta věc možná není špatná, ale stává se „závažím“, když ti brání žít naplno pro Boha.
2) Cokoliv, co působí klopýtnutí nedaleko od cílové čáry. Musíš neustále monitorovat míru své odevzdanosti Kristu, růst své víry, svůj rodinný život, své vztahy, svou poctivost, pracovní morálku, svůj myšlenkový život a své návyky. Rozhodni se zůstat zaměřený na odměnu. Řečtí atleti, kteří zvítězili, dostali věnec, který nakonec zvadl, ale „…vám se dostane nevadnoucího vavřínu slávy“ (viz 1. Petrova 5:4).
Nestojí to za to, běžet ten závod?