„…vždy víc a nade vše tě budu chválit.“ Žalm 71:14
Neomezuj sám sebe tím způsobem, že bys uctíval Boha pouze ve sboru. Buď jako žalmista: „Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase…“ (Žalm 34:2). Když se necítíš na chválení Boha, ale děláš to, protože Ho chceš potěšit, nazývá se to „oběť chvály“ (viz Židům 13:15). A když se chvála stane životním stylem, má to dominový účinek (to je tehdy, když jedna změna způsobí další změnu, což postupně působí další změnu). Když říkáš Bohu, jak je úžasný, jak moc Ho miluješ a jak moc chceš s Ním trávit čas, pak je pravděpodobnější, že tvůj partner ti řekne, že ty jsi úžasný, jak moc tě miluje a jak rád je s tebou. Po čase také tvá rodina a přátelé začnou pociťovat ten účinek. Na druhé straně, když odepíráš Bohu chválu, kterou si zaslouží, připravuješ se o to, co potřebuješ ve svém vlastním životě. David řekl: „Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno“ (Žalm 34:4). Bůh přebývá (bydlí, buduje dům) v chválách svého lidu (Žalm 22:3, přel. z angl.). Řekni mu: „Jsi úžasný, neexistuje problém, který bys nemohl vyřešit a neexistuje potřeba, kterou bys nemohl naplnit.
Vkládám všechnu svou starost na Tebe. Vím, že mě miluješ a já nehodlám propadnout depresi nebo se nechat porazit. Věřím, že porazíš mé nepřátele, že prolomíš zamčené dveře a dáš mi vítězství.“ „Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“ (Židům 1:14). Není divu, že David řekl: „…vždy víc a nade vše tě budu chválit“ (Žalm 71:14). To funguje! Není čas, abys začal přemýšlet stejným způsobem?