„Neboť soudíš, ale činíš totéž.“ Římanům 2:1
Jedna žena se každé ráno podívala z okna a komentovala špinavé prádlo na sousedčině šňůře. Jednoho dne si všimla, že bylo naprosto čisté: „Možná používá nový prací prostředek,“ poznamenala. „Ne,“ řekl její manžel. „Ráno jsem brzy vstal a umyl jsem naše okna.“ Pozor! Když Pavel mluví o „…lakotě, špatnosti, závisti, vraždě, sváru, lsti, zlomyslnosti a donášení“ (viz Římanům 1:29), je velmi lákavé si myslet, že tebe se to netýká.
Potom říká: „Proto nemáš nic na svou omluvu… Neboť soudíš, ale činíš totéž“ (Římanům 2:1). Možná jsi nikdy nezpronevěřil peníze, ale už jsi někdy někoho ošidil? Nebo sis odpočítal pochybnou srážku z daní? A co když uvázneš v dopravní zácpě nebo zaslechneš pikantní pomluvu? Phil Yancey říká: „Vražda a smilstvo se liší od nenávisti a chtíče jenom o stupeň… Pavel směřuje své ostré komentáře pokrytcům… Farizeus z farizeů znal ten vzorec…nebezpečí, které doprovází pocit morální nadřazenosti. Stejně jako popírání ti brání v tom, abys navštívil lékaře kvůli poranění na těle nebo bouli…tak popření hříchu vede k ještě horším následkům… Přijal jsem od jedněch křesťanů pozvání mluvit v Programu dvanácti kroků… Když jsem zvažoval, co říci…napadlo mě to, co zotavující se alkoholici přiznávají denně – osobní selhání a potřeba milosti…představují velkou překážku pro ty z nás, kteří mají problém s pýchou nezávislosti a soběstačností. V Římanům 3:10 se říká: ,Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,‘ a Boží milost je jediným řešením. Přichází zadarmo nezávisle na zákoně a…lidském úsilí o sebezdokonalení…potřebujeme pouze zůstat otevření a s prázdnýma rukama – což je to nejobtížnější gesto pro pokryteckého člověka.“