„Zkoumejme a zpytujme své cesty…“ Pláč 3:40
Dcera si stěžuje matce na sourozence: „Mami, on mě bouchnul!“ Je přesvědčena o tom, že je to chyba jejího bratra, že by měl být potrestán, že ona by měla mít maminčinu sympatii a měla by být zproštěna veškeré zodpovědnosti. Ale její bratr je přesvědčen úplně stejně: „Ona začala. Vzala mi hračku.“ Stáváme se staršími, ale ne moudřejšími. Říkáme: „To se prostě stává,“ ale pak začneme obviňovat lidi a okolnosti. Tančíme podle hudby, ale nechceme zaplatit dudákovi, proto si stěžujeme na následky a říkáme, že to nebyla naše chyba. Toto není Boží způsob a nefunguje to. „Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy“ (Pláč 3:39). S Bohem to funguje takto:
1) Nejdříve uznej své špatné chování. Možná to někdo jiný začal, ale tvůj podíl v tom je tvojí zodpovědností. A navíc stěžování si uráží Boha. „Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem“ (4. Mojžíšova 11:1). Ponech hříchy druhých lidí Bohu a jednej se svými vlastními.
2) Podívej se na své chování: „Zkoumejme a zpytujme své cesty…“ Podívej se ještě před tuto specifickou událost na to, jaké je tvé typické jednání v podobných situacích. Pouč se z toho, ať se můžeš změnit!
3) Zjisti, jestli tvé způsoby skutečně fungují: „Zkoumejme a zpytujme své cesty…“ Rozeber to, všímej si a posuď, jak tvůj způsob skutečně fungoval – nebo nefungoval! A nakonec, pokud nefungoval, změň ho: „…vraťme se zpět k Hospodinu“ (Pláč 3:40). Opakování nevhodného chování zaručuje opakující se selhání. Návrat k Božímu způsobu přináší konec frustrace a začátek radosti a naplnění!