„Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet…“ 1. Mojžíšova 22:1
Abrahamův život tě učí několika věcem:
1) Můžeš chodit s Bohem, a přitom nemusíš znát detaily svého určení: „Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde“ (Židům 11:8).
2) Když ti Bůh něco slíbí, načasování je na Něm. Abraham čekal 20 let na Izákovo narození a na naplnění zaslíbení: „Učiním tě velkým národem…“ (1. Mojžíšova 12:2).
3) Někdy to nejdříve uděláš špatně, než to uděláš dobře. Abraham byl unavený čekáním, proto zplodil Izmaele. Kdyby byl býval počkal, Izák by se narodil podle Božího časového plánu. Tvé největší chyby jsou často způsobeny netrpělivostí.
4) Můžeš mít víru v jedné oblasti, ale prožívat strach v jiné oblasti. Když Abraham došel do Geraru, králi Abímelekovi se zalíbila jeho manželka Sára. Abraham myslel jenom na sebe, když řekl: „, To je má sestra.‘ Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji“ (1. Mojžíšova 20:2). Všichni míváme své „okamžiky v Geraru“, časy, kdy jsme zavaleni strachem, zájmem o sebe nebo požadavky druhých lidí. Kdyby nebylo Boží milosti, všichni bychom byli diskvalifikováni! Potom čteme: „Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu… ,Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!‘“ (1. Mojžíšova 22:1-2). Všimni si slov „po těch událostech“. Zkoušky, kterými jsi prošel, začaly dávat smysl, až když jsi čelil té největší zkoušce. Když jí úspěšně projdeš, tak jako Abraham, můžeš nazývat Boha „Jehova Jireh“, což znamená „Hospodin vidí“ (viz 1. Mojžíšova 22:14). A v tom okamžiku Bůh řekne: „Teď jsi došel na místo, kde tě mohu použít!“