„…buďte k sobě navzájem laskaví…odpouštějte si navzájem…“ Efezským 4:32
Jeden poradce píše: „Všichni jsme zranění. Kdo nás zraňuje? Ti, které milujeme, a ti, kteří nás milují. Když se cítíme odmítnuti, opuštěni, zneužiti, manipulováni nebo je na nás pácháno násilí, je to většinou od lidí, kteří jsou nám blízko: naši rodiče, naši přátelé, naši partneři v manželství, naše děti, naši učitelé, naši pastoři. Proto je odpuštění tak obtížné. Naše srdce jsou zraněná! Naříkáme: ,Ty, od kterého jsem čekal, že tu budeš pro mě, jsi mě zklamal. Jak ti to mám vůbec odpustit?‘ I když odpuštění může vypadat jako nemožné, ten Bůh, který žije v nás, nám dá milost překročit naše zraněné ,já‘ a říci: ,V Kristově jménu ti odpouštím.‘
Ale pamatuj, že odpuštění má dvě strany: dávání odpuštění a přijímání odpuštění. I když to na první pohled vypadá, že odpouštět je těžší, často je to tak, že nejsme schopni požádat o odpuštění, protože jsme ho sami plně nepřijali. Pouze jako lidé, kteří poznali radost z odpuštění, můžeme najít vnitřní motivaci odpouštět. Proč je přijetí odpuštění tak obtížné? Protože je obtížné uznat, že bez tvého odpuštění jsem stále ovlivněný tím, co se mezi námi stalo. Potřebuji, abys mi pomohl být znovu svobodný a celistvý. To vyžaduje nejen vyznání, že jsme byli zraněni, ale také pokoru uznat naši závislost na tom, který nás zranil. Ale pouze tehdy, když jsme schopni přijmout odpuštění, ho můžeme opravdově prokázat druhým.“
Proto Bible říká: „…buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32).