„Toto je den, který učinil Hospodin…“ Žalm 118:24
Je tady podstatná výstraha, která se týká stanovení cílů. Co je to? Je to víra v to, že budeme šťastní pouze tehdy, když dosáhneme těchto cílů. Řekneme si: „Až dokončím vysokou školu, ožením se, budu mít děti, budu mít svůj vlastní domov,“ a tak dále, čímž si stále jakoby odkládáme momenty štěstí v životě.
Jeden univerzitní profesor vypráví o tom, jak byl pozván, aby mluvil na jedné vojenské základně a na letišti se setkal s vojákem, který se jmenoval Ralph. Když se představili, šli vyzvednout zavazadla. Zatímco šli směrem k hale, Ralph stále odbíhal; jednou pomáhal staré paní, jejíž kufr spadl a otevřel se; jednou zvedl dvě batolata, aby viděla Santu Clause, a potom zmizel znovu, aby ukázal směr někomu, kdo se ztratil. Pokaždé se vrátil s velkým úsměvem na tváři. „Kde ses naučil takto žít?“ zeptal se profesor. Ralph odpověděl: „Tuším, že během války.“ Potom vyprávěl profesorovi o své poslední služební povinnosti, kdy jeho prací bylo objevovat miny, a jak viděl své kamarády, jak jeden za druhým byli vyhozeni do vzduchu. „Naučil jsem se žít mezi dvěma kroky,“ řekl. „Nikdy jsem nevěděl, jestli ten příští krok bude můj poslední, takže jsem se naučil dostat ven všechno, co jsem mohl v okamžiku mezi zvednutím mé nohy a jejím dalším položením. Každý krok, který jsem udělal, byl úplně nový svět a tuším, že od té doby tak žiji.“
Ralph měl pravdu! K tomu, abychom získali ze života co nejvíce, musíme žít podle Písma. „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho“ (Žalm 118:24).