„Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to!“ 1. Petrova 4:9
Existuje jeden příběh o rodině, která pozvala na večeři pastora. Matka požádala svou pětiletou dceru, aby se pomodlila před jídlem. Dítě bylo zmatené a zeptalo se: „Co mám říct?“ Maminka odpověděla: „Jenom řekni to, co jsi mě slyšela říkat.“ Malá dívka sklonila hlavu a modlila se: „Milý Bože, proč jsem jen pro všechno na světě pozvala pastora na večeři?“
Buďme upřímní, pohostinnost je těžká práce. Vyžaduje oběť. A vy si nemáte stěžovat (máte to dělat upřímně a laskavě…bez stěžování si…jako když reprezentujete Jeho). Koho reprezentujete? Boha! To vám dává novou perspektivu, že? Pavel píše: „…ochotně poskytujte pohostinství“ (Římanům 12:13). Petr píše: „Buďte pohostinní k…neznámým hostům…cizincům, chudým a všem ostatním“ (přel. z angl.).
Měli jste někdy nedávno na večeři neznámé hosty, cizí lidi nebo chudé? Jeden muž, který dělal církevní průzkum, napsal toto sdělení: „Z téměř dvou set církví, které jsem navštívil, se mnou mluvil pouze v jednom případě někdo jiný než „oficiální vítací služba“ – a ten člověk mi řekl, že sedím na jeho sedadle!“ Je snadné prokazovat pohostinnost lidem, které znáte, ale Ježíš řekl: „Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna?“ (Matouš 5:46). A co s těmi, které neznáte? S těmi, kteří se nevejdou do vašeho kruhu přátel? Ano, můžete najít výmluvy – máte příliš mnoho práce, nechcete být do toho zapojeni a necítíte se pohodlně vedle cizích lidí. Ale Bůh říká, že Ho reprezentujete, a to znamená obětovat svůj osobní program, dávat ze svého času a ze svých peněz, riskovat kvůli lidem, které neznáte nebo dokonce nemáte rádi, a vidět druhé Božíma očima. Toto znamená být pohostinný!