„To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám…“ 1. Korintským 10:11
Jeden pastor stavěl dřevěný plot, zatímco ho sousedův dvanáctiletý syn sledoval. Pastor se usmál a zeptal se: „Zajímáš se o tesařskou práci?“ „Ne,“ odpověděl chlapec. „Jenom chci slyšet, co řekne pastor, když se praští kladivem do palce!“ Ty jsi ta jediná Bible, kterou někteří lidé vůbec kdy budou číst, a sledují, aby viděli, jestli se tvůj život slučuje s tím, co říkáš.
Někteří doufají, že jim bude potvrzena Ježíšova moc, která mění život; někteří čekají na příležitost k tomu, aby řekli: „Podívejte, všichni křesťané jsou pokrytci!“ Chceme být dobrým příkladem, ale občas zklameme. I když je to velice pokořující dělat chyby, Bůh si jich používá k tomu, „…aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás“ (2. Korintským 4:7).
Bůh nezdůrazňuje nedostatky dokonce ani těch nejvýznamnějších lidí v Bibli. Oni všichni jsou zaznamenáni, protože: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám…“ (1. Korintským 10:11). Abraham, „Boží přítel“, lhal o svém vztahu se Sárou (viz 1. Mojžíšova 12:10-20). David, muž podle Božího srdce, spáchal cizoložství a potom se pokusil zakrýt své stopy vraždou (viz 2. Samuelova 11:15). Petr, hlava církve, zapřel Ježíše ne pouze jednou, ale třikrát (viz Lukáš 22:54-62), a Jan Marek to vzdal a šel domů během misijní cesty (viz Skutky 15:37-38). Tito všichni tam jsou bez příkras a Pavel říká: „A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl“ (1. Korintským 10:12). Proto nebuď vystrašený, když klopýtneš. Přiznej chybu, omluv se lidem, kterých se to týká, požádej Boha o odpuštění, odpusť sám sobě, pouč se z toho, co se stalo, a vykroč dopředu.