„Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi byli znamenitým
povzbuzením.“ 1. Korintským 16:17-18 (přel. z angl.)
Mnoho z nás nemá ani tušení, jak moc jsou ovlivněny emoce druhých lidí, jejich sebevědomí a naděje tím, co říkáme. Pavel řekl: „Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi byli znamenitým povzbuzením“ (1. Korintským 16:17-18, přel. z angl.). Jestli jste o nich nikdy neslyšeli, pak je to proto, že většina lidí, kteří povzbuzují, nesnášejí být středem pozornosti. Jsou šťastní, když mohou fungovat v podpůrné roli. Ale bez nich by se toho stalo velmi málo. Opakem povzbuzování je šíření zastrašování a Pavel říká: „Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo…a tak posluchačům přineslo milost“ (Efezským 4:29). Ježíš řekl: „…z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu“ (Matouš 12:36-37).
To, co řeknete, nikdy nemůžete vzít zpět, a jednoho dne to bude použito jako důkaz proti vám nebo ve váš prospěch. Dr. Thomas Blackaby zdůrazňuje: „Slova mohou zanechat jizvy po zbytek života a mnozí lidé nikdy nezapomenou některé věci, které jste jim řekli. Ať už jsou to dobré věci jako slova povzbuzení nebo špatné věci jako kritiku a pokárání… Využijte slov tím nejlepším způsobem, tak, aby druhým přinesla požehnání.“ Jsou vaše slova povzbuzením? Je možné říci, že „…v nich není nic potměšilého či falešného“ (viz Přísloví 8:8)? Požádejte Boha, aby „…postavil stráž k vašim ústům…“ (viz Žalm 141:3) tak, aby cokoliv řeknete, oslavilo Jeho a pozvedlo druhé.