„Vy jste sůl země…“ Matouš 5:13
Stále se pokoušíme najít štěstí špatným způsobem. Pokoušíme se ho najít tak, že chceme dostávat, místo abychom dávali. Láska musí dávat; dávat je přirozeností lásky: „…a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá“ (Efezským 5:2). Všimněte si slov „sám sebe dal za nás“ a „oběť“. Láska jako taková znamená dávání sebe sama a obětování se kvůli tomu, aby byly naplněny potřeby druhých – praktické potřeby stejně tak jako duchovní potřeby. Někteří z nás jsou tak náboženští, že nevidí žádnou hodnotu v naplňování každodenních potřeb druhých. Kořenem je láska k Bohu; láska k druhým je ovocem, vyjádřeným skrze povzbuzení, trpělivost, laskavost, zdvořilost, pokoru, nesobectví, dobrou náladu, jemnost a upřímnost (viz Galatským 5:22). Musíme aktivně hledat způsoby, jak lásku projevovat, především v malých věcech. Ježíš řekl: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven…“ (Matouš 5:13). Sůl je jako láska; může uzdravit, očistit, ochránit a obohatit, ale je neužitečná, pokud je stále ve slánce a nesypeme ji kolem. Pravda je taková, že celý život je bez chuti, když chybí láska. Dokonce i velkorysé činy vykonané z povinnosti a postrádající lásku, nás ponechávají prázdné. Láska je energií života; měla by být důvodem, proč každé ráno vstáváme. Každý den může být radostný a významný, když vidíme sami sebe jako Boží prostředníky a čekáme ve stínu, abychom rozhodili sůl na životy bez chuti, se kterými se setkáváme. Proto si připravte slánky!