„…rozpomenu se na svou smlouvu…“ 1. Mojžíšova 9:15
Když Noe kázal o dešti, byl to symbol soudu. Ale po potopě Bůh řekl: „…a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva“ (1. Mojžíšova 9:15). Řekl Noemu: „…na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva“ (1. Mojžíšova 9:14-15). Od tohoto místa v Písmu dál se déšť stal symbolem požehnání: „Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku“ (Malachiáš 3:10). Obáváš se, že se vrátí zármutek z tvé minulosti? Neboj se. Jenom choď s Bohem, který zaslíbil, že „vody již nikdy nezpůsobí potopu“ celé země jako za dnů Noeho. Když si Bůh použije věc, která tě málem zničila, k tomu, aby tě zdokonalil, podíváš se zpět a řekneš: „Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením“ (Žalm 119:71). Bez těžkých časů neobjevíš určité věci; například stres v tobě může vyvolat touhu hledat Boha více a jiné věci méně; stres v tobě může probudit sílu k vlastním modlitbám; můžeš objevit, co Bůh může vykonat navzdory nepřízni; můžeš zjistit, že když tě slyšel plakat, tvé slzy byly tak vzácné, že je sbíral do svého měchu (viz Žalm 56:9); že anděl Páně tě chránil, když tě nepřítel chtěl odstranit (viz Žalm 34:8); že Bůh nepotřeboval podporu tvých přátel k tomu, aby ti mohl požehnat a že On tě provedl, protože zahlédl duhu a vzpomněl si na svůj slib.