Pokud chceš být veden Bohem, musíš se naučit být statečný; ne hrubý nebo necitlivý, ale statečný, protože Bůh tě někdy povede k tomu, abys udělal věci, kterým druzí nerozumí a nesouhlasí s nimi. Pokaždé, když vystoupíš za hranice toho, o čem si ostatní myslí, že to je přijatelné, riskuješ odmítnutí. Budiž! Nemůžeš dovolit, aby ti to bránilo v dělání věcí, o kterých víš, že Bůh chce, abys je udělal. Čelit kritice se stane trochu snazším, když si zapamatuješ, že konec konců: „Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu“ (Římanům 14:12). Kritika bolí. Ale pokud chceš uspět v životě, musíš mít takový postoj, jaký měl Pavel. Ben Campbell Johnson parafrázuje Pavlova slova v 1. Korintským 4:3–4 takto: „Ani při nejmenším si nedělám starost skutečností, že vy rozhodujete o tom, co je na mně správného a co špatného… Ani vy, ani nikdo jiný mě nemůže umlčet, pokud nejdříve neumlčím já sám sebe (a to nedělám)… I když nevím o ničem, co bych dělal špatně, moje nevědomost neznamená, že mám pravdu ve svém hodnocení, protože konečné zhodnocení je v Božích rukou.“ Takto upevnění lidé mohou být jedinými, kteří zvládají věci. Také umí dovolit druhým volit stejně, protože vědí, že jsme byli povoláni ke vzájemné lásce, ne k analyzování a třídění do kategorií! Abys zabránil stárnutí a pocitům, že ses někde cestou ztratil a nikdy jsi neuspěl v tom, k čemu tě Bůh povolal, k tomu musíš být statečný.
