„Izák miloval Ezaua…kdežto Rebeka milovala Jákoba.“ 1. Mojžíšova 25:28
Verdikt zní takto: to, jaké jsou tvé děti, říká více o tvých rodičovských schopnostech, než o jejich genech! Příběh o Ezauovi a Jákobovi je ten případ studie zvýhodňování, rivality mezi sourozenci, podmínečného přijetí a rodičovského selhání (viz 1. Mojžíšova 25-27). Tato dvojčata jsou tak odlišná jako „křída a sýr“. Ezau je milovník přírody, sportovní typ. Jákob je tichý, miluje domov, citlivý typ člověka. Tak rozdílné osobnosti apelují na naše rodičovské schopnosti. Ale ten velmi důležitý rozdíl nebyl mezi těmito dvěma chlapci, ale mezi rodiči a také mezi jejich vztahem k chlapcům. Izák a Rebeka nebyli jednotní jako rodiče; nemilovali bezpodmínečně! „Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst“
(1. Mojžíšova 25:28). Zde je podstatný problém, který je důvodem rodinné dysfunkce. Otcova láska založená na jeho podmínkách. Když Ezau přinesl domů zvěřinu, byl milován. Existují v podstatě tři druhy lásky: a) budu tě milovat tehdy, jestliže naplníš mé potřeby; b) miluji tě, protože jsi naplnil mé potřeby; c) miluji tě, i když od tebe nic nepožaduji – Boží druh lásky; láska, kterou děti potřebují od rodičů.
Sobečtí rodiče požadují od dětí, aby neustále dokazovaly, že jsou hodny rodičovské lásky. Izák miloval Ezaua, jestliže nebo protože Ezau naplňoval jeho potřeby. Ale podmínečná láska je jako zkušební období. Přechodné uznání a zasloužené zvýhodňování vyvolávají v našich dětech pocit: „Pokud neudělám to, co chceš, a nebudu tím, kým mě chceš mít, odmítneš mě.“ Vyvolává to v dětech nejistotu, pocit nedostatečnosti, obavy, podvod, depresi a sebe zničující myšlenky. Známky, vzhled, dárky a schopnosti nemají nic společného s láskou. I když to zní ironicky, konání tvého dítěte a jeho postoj se pravděpodobně výrazně zlepší, když bude vědět, že je bezpodmínečně milováno.