„Izák miloval Ezaua…kdežto Rebeka milovala Jákoba.“ 1. Mojžíšova 25:28
Izákovo zvýhodňování spustilo soupeření mezi jeho dvěma syny. Určitá míra soupeření je normální, zdravá a obvykle se z ní vyroste, ale ne v případě Ezaua a Jákoba. Čas pouze změnil jejich soupeření v nenávist. Je lákavé obviňovat Ezaua za jeho výbušný hněv, ale jeho bratr Jákob nebyl nevinná oběť. Jákob přistihl Ezaua v okamžiku krutého hladu a lstivě s ním vyměnil jeho prvorozenství za misku vařeného jídla. Později Jákob předstíral, že je jeho bratr, a ukradl Ezauovo prorocké požehnání od jejich stárnoucího slepého otce. Odkud toto jedovaté nepřátelství pocházelo? Jedná se o chování zlobivých dětí v porovnání s hodnými dětmi? Pravděpodobně ne! „Izák miloval Ezaua” (1. Mojžíšova 25:28). Ezau měl otcovu lásku, což vedlo Jákoba ke zlosti kvůli tomu, co chtěl a co mu bylo odepřeno. Jákob nemohl získat otcovu lásku, po které dychtil, proto uchvátil to, co mohl: prvorozenství a požehnání. Když je dětem odepřena naše láska, stávají se sebe-destruktivními a usilují o jakékoliv náhražky lásky, které mohou získat od nás nebo z jiných zdrojů. Jákob se nenarodil jako „zlobivý kluk“. Skutečnost, že Izák nemiloval Jákoba a zvýhodňoval Ezaua, vedla Jákoba k pocitu odmítnutí; nenáviděl svého bratra, kterého vnímal jako svůj problém. A Ezau také nezačal jako „zlobivý kluk“. Jeho matka Rebeka upřednostňovala Jákoba a pomáhala zosnovat podvodnou krádež požehnání. Jákob nebyl milován svým otcem a Ezau nebyl milován svou matkou. Jejich rodiče nebyli na stejné lodi. Jejich upřednostňování vedlo k tomu, že jeden syn se stal uprchlíkem a druhý byl naprogramován pro život plný selhání. Rodiče, zvažte zodpovědně svou moc, kterou máte nad formováním života svého dítěte!