„Izák miloval Ezaua…kdežto Rebeka milovala Jákoba.“ 1. Mojžíšova 25:28
Odmítnutí rodičů vede děti ke dvěma extrémům: jmenovitě ke vzpouře a k povolnosti. Děti jsou ve vzpouře kvůli své potřebě být přijaty. Ezau pochopil princip rodiči schváleného manželství. Ale vyjádřil svůj hněv vůči intrikující matce, která ho nemilovala a pomohla ho podvést ve věci jeho dědictví, a vůči nemilujícímu otci vzpurností proti zákonům Boha a rodiny tím, že se oženil s ženami, které nebyly schváleny (viz 1. Mojžíšova 26:34). Možná, že Ezau pociťoval nějaký druh zvráceného zadostiučinění, když jeho matka řekla: „Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými…“ (1. Mojžíšova 27:46). Když jsou naše děti vyloučeny ze školy nebo utečou, otěhotní, odejdou z církve, berou drogy, pijí alkohol, provozují nezákonný sex a třeba i vstoupí do manželství katastrofálním způsobem, v mnoha případech nám říkají: „Já ti ukážu!“ Ezau si vzpourou nezískal matčinu lásku, proto se uchýlil k povolnosti – opačné technice vůči otci a doufal, že když to udělá otcovým způsobem, možná bude milován. Ezau však rozpoznal otcovo schválení výběru Jákobovy manželky: „Viděl též, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné…a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu“ (1. Mojžíšova 28:8-9). Dítě v jakémkoliv věku udělá cokoliv a jakkoliv nesmyslného nebo sebedestruktivního, aby si zasloužilo a udrželo lásku rodičů! Fungovalo to? Ne! Ať dělal cokoliv, nic nepřimělo jeho otce k tomu, aby ho poté miloval. Skutečný problém spočíval v soběstředném rodiči, který miloval jen tehdy, když z toho měl prospěch! Samozřejmě, Jákob a Ezau byli dospělí, zodpovědní za své volby. Ale rodiče jsou jako hrnčíři a mají moc formovat charakter, chování, přesvědčení a směr života svého dítěte. Vážený rodiči, na ničem tvým dětem celoživotně více nezáleží než na tvojí bezpodmínečné lásce vůči nim!